Tričko sající pot a trenky, které na sobě jejich nositel necítí a softsheelová mikina jsou strašně super vynálezy. Třeba jako žárovka nebo psychowalkman. I když možná jsem to s přístrojem, který rovná vaše psychické rozpoložení, tak skvěle, že už se skoro neprodává, trochu přehnala. Ale jedno je jasné. Funkční oblečení plní prostě trochu jinou funkci než tu módní.
Outdoor neznamená město
Jako shodneme se na tom, že na zimu neexistuje nic lepšího než podvlíkačky a když jdeš běhat, určitě vypadáš líp v rashguardu, který neprozradí propocené koláče těžké dřiny. Ale není smutnější pohled na chlapa, který neváhá svůj super vymakaný setík vynést třeba do kanclu (popřípadě jakékoli jiné, sportu neurčené místo). To si může dovolit jen ajťák – pracovníkům v IT totiž udělujeme zvláštní výjimku, neb zde jsme správně pochopili, že jejich popírání stylu je znakem virtuální revolty.
Město není outdoor /Shutterstock/
Babicův nefunkční styling
Nežijeme na Babicovo Pandoře, kde jde vypěstovat květák z toulavý kočky a do sushi se dává vejce. Když nemáš košili, vezmi si dres dost dobře nefunguje. Paradoxně je má každý chlap tak rád a nabývá mylného podezření, že se hodí k džínům, je fajn ho nosit na návštěvu k naší mámě, do kina i do baru. Přitom v té změti barev, velikosti dávno odváté éry Eminema a pololesklém materiálu, který bolí už od pohledu, vypadá jak neoficiální člen Troubaklubu.
Ženy mají rády hranice
Svět módy je sice bezbřehý, ale ženy mají rády hranice. Ta superdivna móda barevných ponožek, zvlášť když je každá jiná, je pro nás ještě únosná, i když taky dost pošahaná. Obrovské basketbalové kraťasy, dresy, rashguardy, tílka z nanomateriálů i různé lesklé mikiny na zip se stojáčkem určené na běhání je fajn nechat jiným aktivitám… zvlášť těm, ke kterým byly vyrobené a Ronaldo ti to fakt odpustí…
